Proč je důležitý návrat orlů do České republiky

Ochranou ohrožených druhů a přírody vůbec se zabývá bezmála třicet let. Rok 2006 byl ale pro Petra Orla, předsedu novojičínské pobočky Českého svazu ochránců přírody a šéfa Záchranné stanice pro volně žijící živočichy v Bartošovicích na Moravě, přeci jen výjimečný.

 

 

"Po mnoha letech příprav se nám konečně podařilo rozjet unikátní projekt Návrat orla skalního do České republiky"

 

Z české přírody zmizela v uplynulých 100 letech spousta živočišných druhů. Proč?

Myslím, že to u nás s vymizením živočišných druhů za posledních 100 let zas není tak špatné. Jde spíš o to, že především v druhé polovině 20. století došlo vlivem člověka k výrazné změně biotopů, k velkému znečištění prostředí. A s tím se řada volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin nevyrovnala. Proto došlo ke zhroucení populací u citlivých druhů. Populace některých  přizpůsobivých druhů naopak vzrostly.

Takže například orel skalní patří mezi takzvaně "citlivé druhy", proto v Česku vyhynul?

U orla skalního hraje roli ještě něco jiného: problém přímé likvidace predátorů obecně, který se táhne s lidstvem již staletí. Mimochodem orel skalní z naší přírody zcela nevymizel, mladí ptáci k nám poměrně často zalétají ze sousedního Slovenska a pravděpodobně i odjinud.

Proč tedy tento druh na Moravě vypouštíte?

Rozhodli jsme se vrátit sem orla skalního jako hnízdní druh, což je rozdíl. Důvodů je několik. Především jsme toho názoru, že stálá populace tohoto vlajkového druhu, který je na konci potravního řetězce, v naší přírodě chybí. Takže jeho stálý výskyt v horském a podhorském biotopu přispěje k žádoucí stabilizaci ekosystému.

A další důvody?

Druhým důvodem je humánní a etické hledisko. Právě člověk způsobil přímou likvidaci hnízdních párů orlů skalních v ČR. A podle nás již nazrála doba tyto nesmyslné činy napravit, přistoupit k aktivní ochraně tohoto druhu a pomocí repatriace mláďat získaných ze Slovenska hnízdní populaci orla skalního obnovit. Tento nádherný a majestátní dravec si naší pozornost zaslouží.

Máte s těmito dravci nějaké zkušenosti?

Problematice ochrany dravců a sov se Český svaz ochránců přírody v Novém Jičíně věnuje dlouhodobě, desítky let. Máme zkušenosti a věříme, že projekt bude úspěšný.

Jak dlouho jste projekt připravovali?

U mne osobně se nápad zrodil již dávno, někdy v roce 1978, kdy jsem se poprvé setkal přímo s orlem skalním. Šlo o samce, který byl v Bernarticích na Novojičínsku vážně postřelen a poté byl až do roku 2003 v držení naší záchranné stanice v Bartošovicích na Moravě.
Vlastní přípravy pak začaly v 90. letech. Od roku 2000 jsme s kolegou Otakarem Závalským dávali dohromady první verzi záchranného programu orla skalního. Realizaci projektu schválily orgány ochrany přírody na podzim roku 2004. Za přípravou jsou samozřejmě stovky hodin v terénu u nás, na Slovensku i jinde ve světě. Třeba v Irsku, kde obdobný projekt probíhá od roku 2001.

Záměr vrátit do přírody vyhubený druh je jistě chvályhodný. Nemůže ale orel skalní napáchat v Beskydech, které jeho přítomnosti dávno odvykly, spíš škodu než užitek?

Jak už jsem zmínil, orli skalní z naší přírody úplně nevymizeli. Ale nehnízdí zde, a tak je jejich výskyt nepravidelný. Podle našeho názoru, podpořeného jak zkušenostmi z Irska, tak zkušenostmi vlastními (v Beskydech už více než 10 měsíců krouží a loví námi vypuštění orli), škodu způsobit nemohou. Alespoň z hlediska ekologického.

Dospělý orel má rozpětí kolem dvou metrů. Není tedy divu, že se někteří zemědělci z regionu bojí o svůj dobytek.

S obavou ze strany farmářů jsem se zatím nesetkal. A ani se nebojíme, že by mohlo dojít k výraznější "škodě" napáchané orly. Opět se musím odvolat na Irsko: téměř všude tam vidíte pastviny a na nich početná stáda ovcí, včetně jehňat. Za šest let se kolegové nesetkali s tím, že by orli na ovce zaútočili.

A co třeba na sousedním Slovensku, které je nám o dost bližší?

Ani tam to není problém, což potvrzují například velmi přesné potravní rozbory u orlů žijících a hnízdících na Slovensku. Do potravy orlů se jehněčí či skopové maso může dostat de facto jen z úhynů. Napadení jiných, volně se pasoucích hospodářských zvířat v zásadě nepřichází v úvahu.

Ale co když přeci jen?

V případě, že by přesto k napadení jehňat orlem skalním prokazatelně došlo, jsme připraveni majitele odškodnit.

Co orly v Beskydech nejvíc ohrožuje?

V Beskydech je to stejné jako třeba na Slovensku. V první řadě je to člověk. Člověk, který vlastní loveckou zbraň a nerespektuje zákon, neboli střílí i po těch zvířatech, které zákon přísně chrání. Máme s tím bohužel letité zkušenosti za dobu, kdy provozujeme záchrannou stanici, jsme řešili již stovky kauz.

Zkuste být trochu konkrétnější...

Například samice orla skalního, Anča, která byla jako jedno z prvních čtyř mláďat v Beskydech vypuštěna loni v srpnu. V listopadu ji někdo postřelil. Ale měla štěstí v neštěstí, před časem se nám podařilo vrátit ji zpět do volné přírody.

A kromě lidí? Existují i jiné hrozby?

Druhým nebezpečným faktorem jsou nevhodně řešené elektrické sloupy, takzvané sloupy smrti, na nichž v ČR ročně zahynou stovky, možná tisíce ptáků. Jenom do našeho zařízení ročně přijmeme 60 až 80 ptáků popálených elektrickým proudem. Od velikosti poštolky až po čápa.

Dá se s tím něco dělat?

Snažíme se s ČEZem najít řešení. Sloupy na trasách, kde jsou poranění nejčastější, jsou postupně vyměňovány za konstrukčně vhodnější. Beskydy a okolí jsou prioritou. Jde to však bohužel pomalu.

Irové, od nichž čerpáte inspiraci, tvrdí, že aby byla nová orlí populace skutečně životaschopná, musí vypustit kolem 70 mladých dravců. Vy mluvíte "jen" o dvaceti. Není to málo?

I my jsme samozřejmě pečlivě zvažovali, kolik mláďat musíme vypustit, aby byl projekt úspěšný. Nicméně vycházíme z toho - a letošní zkušenosti nám dávají za pravdu - že námi vypuštění ptáci, kteří se v Beskydech "narodí", k sobě přitáhnou mladé orly ze Slovenska, ještě nespárované, zdržující se na našem území na takzvaných pohnízděních potulkách.

Už k nějakému takovému kontaktu došlo?

V letošním roce byli "naši" orli v kontaktu s několika divokými orly ze Slovenska. Jeden samec se v jejich blízkosti zdržoval několik měsíců, proháněl se nimi po obloze a bylo patrné, že mu jejich společnost vyhovuje. Věříme, že tato provázanost populací přinese rozšíření hnízdní populace na naše území.

V ostrovním Irsku jsou asi jiné podmínky.

V Irsku, kde je nejbližší hnízdní populace, jde o tu ve Skotsku, vzdušnou čarou vzdálena asi 30 až 50 km, je situace jiná. Orli ze Skotska v podstatě vůbec nezalétají na jejich území, moře je zřejmě velkou bariérou. Proto tam zvolili jiné řešení.

Není s podivem, že - ač sami sebe nazýváte ochránci přírody - vybíráte slovenská hnízda a berete čerstvě vylíhlá mláďata od matky?

Je obecně známo, že u karpatské populace orlů skalních je vyvinutý téměř stoprocentní kainismus. Tedy situace, kdy starší, silnější mládě zabije to mladší. Druhé mládě dokonce může zabít i samice - jeho matka. V rámci projektu se odebírají právě ta mladší, slabší mláďata.

Pokud to dobře chápu, populaci orlů skalních na Slovensku tedy český projekt neohrožuje.

Určitě ne. Naopak. Vezmeme-li v úvahu, že ročně je na Slovensku vyvedeno nenejvýš 35 mláďat orla skalního, pak "vyvedení" dalších čtyř o 100 km dál je jenom ku prospěchu populace. Přestože je slovenská populace orlů skalních více méně stabilizována, pořád existuje mnoho antropogenních faktorů, které ji negativně ovlivňují. Záchranu čtyř mláďat pro volnou přírodu jednoznačně považuji za pozitivní ochranářský faktor, za příklad aktivní ochrany daného druhu. Co na vyvážení orlích mláďat do ciziny říkají na Slovensku?
Nesmírně si vážíme spolupráce a pozitivního přístupu partnerů ze Slovenska. Orgány státní ochrany přírody SK se k tomu staví pozitivně, proto jsme také mohli s projektem vůbec začít. Orlí mláďata dostává naše organizace jako dar. Dar který máme v dočasné péči, než dojde k vlastnímu vypuštění v Beskydech.

A jak reaguje slovenská veřejnost?

V televizích, které vysílají na Slovensku, se o našem projektu objevila řada informací, včetně jednoho delšího pořadu. Já osobně jsem byl i na tiskové konferenci v Banské Bystrici a zájem novinářů byl velký. Jinak řečeno: ohlas je, pokud můžu soudit, pozitivní. Pravdou ale také je, že se do kolegů na Slovensku "pustili" například sokolníci. Ti se snažili celý projekt narušit.

Proč zrovna sokolníci?

Drželi se hesla "když já ne, tak ty taky ne!". V minulosti jim totiž nikdy nepovolili vybrat mláďata orlů skalních k sokolnickým účelům.

Ozval se kromě nich ještě někdo?

Pak je tu skupina ochranářů, biologů, která nesouhlasí s jakýmikoliv reintrodukcemi, repatriacemi a podobnými ochranářskými opatřeními. Tyto skupiny odborníků jsou samozřejmě i u nás. Diskutujeme spolu, vyměňujeme si argumenty.

Jaké uvádějí důvody?

Zjednodušeně řečeno říkají, abychom počkali, až tu orli zahnízdí sami od sebe.

A podle vás nemají pravdu...

My tvrdíme, že už čekáme více než 100 let. Přitom není zdaleka jisté, že by se tak přirozenou cestou vůbec někdy stalo. Jsme toho soudu, že nastal čas zahájit tento proces repatriací mláďat získaných ze Slovenska. Vnímáme to jako aktivní ochranu daného druhu.

Před vypuštěním instalujete orlům vysílačky. Proč vlastně?

Jde o speciální vysílačky, které se orlům upevňují na záda pomocí teflonových pásek a měly by vysílat signál po dobu čtyř let. Zatím nám tato technika funguje, máme dobrý přehled, kam "naši" orli zalétají, víme hodně o jejich pohybu. Díky vysílačce jsme například objevili samici Anču, a to už den po jejím postřelení. Jinak by dopadla špatně.

Pomáhá vám někdo? Dovedu si představit, že připevnění vysílačky tak, aby na orlech vydržela čtyři roky, není úplně snadné.

S radiotelemetrií mláďat a v budoucnu možná i se satelitním sledováním vypuštěných orlů nám pomáhá přední světový odborník na tuto problematiku, RNDr. Luboš Peške. Je to expert s obrovskou praxí a znalostmi.

Kolik orlů chcete v následujících letech v Beskydech vypustit?

Po zkušenostech z loňska považujeme čtyři mláďata za optimální počet. Za pět let tedy celkem dvacet mláďat. Uvidíme, jaké budou ztráty.

Kdy můžeme očekávat narození prvního skutečně "českého" mláděte?

Víme, že orli skalní pohlavně dospívají v pěti až šesti letech, zahnízdit pak můžou už jako tříletí. Snůšky však v těchto případech zpravidla nebývají oplozené. Pokud budeme optimisté, můžeme hovořit nejdřív o roku 2010. V každém případě nás ale čeká ještě velký kus práce.

 

Text: Zuzana Kleknerová (aktuálně.cz - rozhovor z 01.06.2007)