Rozšíření orla skalního ve světě

Jde o holarktický druh  obývající Euroasii od severní hranice vzrostlých lesů k jihu  do Středomoří, včetně mnohých středomořských ostrovů, dále  Přední Asie, Sinajský poloostrov, Střední Asie, v severní a střední Číně až po pobřeží Ochotského moře, Kamčatku, Korejský poloostrov a Japonsko. Hnízdí v severní Africe v atlasských zemích a v dolním Egyptě. V Severní Americe hnízdí od severní hranice lesů na Aljašce po poloostrov Ungava, k jihu po Kalifornii a do horských oblastí středního  Mexika, západního Texasu a dalších středních i severovýchodních států USA.

 

  


Celkový počet hnízdních párů v Evropě je odhadován na 5500 – 7000 (údaje z konce 90. let min. století). V Evropě jsou hlavními centry rozšíření Španělsko (asi 1 250 párů ), skandinávské země ( kolem  1 750 párů, z toho Norsko 850 párů, Švédsko 650 párů, Finsko 250 párů), dále pak alpská populace s celkovým stavem 1 100 – 1 200 párů. Velkou hnízdní hustotu vykazuje Skotsko ( 425 párů). Balkánskou populaci tvoří celkem 500 – 700 párů, v evropské části Ruska hnízdí asi 300 párů.

 

 

 

Přestože celková situace je většinou hodnocena jako stabilizovaná, a na některých místech dokonce stavy prokazatelně rostou ( Alpy), není tomu tak zdaleka všude. Téměř všechny jihoevropské populace ( od španělské k řecké ) vykazují klesající trendy ve hnízdních stavech. Jako hlavní příčina je uváděna destrukce hnízdního i loveckého prostředí. Prokazatelně ve všech oblastech areálů přes nepopíratelný pokrok v legislativě doposud existuje přímé pronásledování a svůj nezanedbatelný negativní vliv mají i konstrukčně nevhodné a nebezpečné sloupy elektrovodů i elektrovody samotné.

 

 

Globálně lze tady konstatovat, že přestože hlavní legislativní nedostatky v ochraně druhu jsou odstraněny, nelze spoléhat na to, že v historicky krátké době skalní orli obsadí historická hnízdiště, a to i tam, kde by k tomu měli příznivé podmínky. K tomu je potřeba jim pomoci a svým dílem by k tomu měl zásadně přispět tento program.

 

Text: Petr Orel